sobota 13. srpna 2016

Mobilní telefonování v Thajsku (a jinde na cestách)

Jako tradičně, vrozená lenost mi bránila v psaní dalších příspěvků, ale přemohl jsem se a tady máte něco snad i užitečného.

Většina lidí, mě nevyjímaje, je v dnešní době závislá na internetu, což se nijak nezlepšuje ani na dovolené. Ba naopak. Přece nedopustíme, aby nás fejsbukový kamarádi promeškali při jízdě na surfu, motorce nebo slonovi.

Pokud nemáte mobilní tarif, který umožňuje používat vaše domácí minuty a megabajty v cizině za drobný paušální poplatek nebo obecně za hubičku, případně jedete do nějaké obskurní země, tak je většinou výhodnější si pořídit místní sim kartu.

V každém případě vám to ušetří spoustu problémů a peněz, pokud jste si pořádně nepřečetli ty malý písmenka ve vaší smlouvě a operátor vám bude z nějakého důvodu účtovat horentní sumy za ty fotky slonů a telefonát babičce, jestli už je viděla.

Já se na dovolený stresovat nehodlám, jsem závislej na internetu a nemám žádný hogo fogo tarif, takže jsem si po příletu do Thajska pořídil první sim kartu, kterou jsem viděl. Dobře, trochu kecám, protože jsem si zjistil co a jak ještě před odletem. V Thajsku mají turisty (čti: jejich peníze) rádi a mají jich hodně (turistů, peněz není nikdy dost), takže pro ně nabízí speciální předplacené karty/tarify.

Pro právě přicestovalého faranga je tudíž nejjednodušší si koupit některý ze speciálních balíčků, které nabízí všichni místní operátoři. Já jsem jako první narazil na True Move, ale podobnou nabídku má i DTAC nebo AIS. Posledně jmenovaný nabízí jakýsi skupinový balíček, kde si můžete volat mezi sebou 7 dní zdarma a navzájem sdílíte 3 GB dat.

Já jsem si koupil sedmidenní sim kartu s 1,5 GB dat a wifi, které je všude možně, plus 100 THB kredit, za 300 THB. Za to se sice dá pořídit jedna noc v ho(s)telu a jídlo na celý den, ale jednou jste závislý, tak prostě platíte. A on se ten internet hodí, když se ztratíte a potřebujete mapu. Nebo na kontrolu, jestli vaši kamarádi nenahráli nový fotky slonů během těch deseti hodin, co jste byli v letadle.

V Bangkoku na hlavním letišti Suvarnabhumi mají údajně obchody všichni výše uvedení operátoři, ale já viděl jen True Move dole u příletů. Na nákup je potřeba cash (jako prakticky všude v Thajsku, pokud nebydlíte ve Four Seasons) a pas. Velký thajský bratr totiž chce mít přehled. Mají všechny běžné velikosti sim karet, takže nemusíte vědět, jakou máte.

Pak stačí ukázat na obrázku, jaký tarif chcete, předat cash + pas + telefon prodejci, který na něm začne zuřivě klikat všemožné kódy a za chvíli jste online. Pokud máte telefon na dvě sim karty, tak tu druhou simku deaktivujte před předáním telefonu prodejci, protože ač jsou zkušení klikači, můžou aktivovat data na vaší sim kartě, což je přesně to, co nechcete.

Taky byste měli vědět, že ta doba, kdy je daný tarif aktivní (tzn. například ty data nebo wifi zdarma), se počítá od začátku dne nákupu, a tak nákup v sobotu večer znamená, že vám to něco vyprší už v pátek o půlnoci. Každopádně mně po utracení 20 bahtů za data z kreditu den po skočení lhůty přišla sms, že za 49 THB můžu mít dalších 320 MB dat na den. Poslal jsem kód a vesele surfoval dalších pár hodin do odletu.

sobota 2. dubna 2016

Slepé mapy!

Někde jsem narazil na tuhle studijní pomůcku (slepé mapy) a je s tím docela zábava. Samozřejmě za předpokladu, že máte minimální zájem o zeměpis.

Aplikace sleduje vaše výsledky a podle toho upravuje náročnost. Dále vám ukazuje úspěšnost v jednotlivých oblastech, případně co jste ještě neprocvičovali. A že tam toho je opravdu hodně.

Mě tam nejvíc baví státy USA. Ze zcela sobeckých důvodů – můžu si z Amíků dělat srandu, že netuší, kde jsou všemožné státy v Evropě, zatímco já vím, kde je Iowa, Delaware nebo jiné podobně (bez)významné státy.

Na druhou stranu s Českou republikou mám velké problémy – hory jsou relativně bez problémů, u měst většinou trefím alespoň sousední, ale vodní nádrže nebo nedej bože řeky skoro netuším. Kraje snad pozná každý.

Takže budu muset pilně studovat, abych nebyl za burana.

pátek 11. března 2016

Dobrovolné(?) okrádání při platbách kartou - DCC

Dobré odpoledne. Dříve než přistoupíme k otázkám prospěchu, musím vás, ač nerada, upozornit na jednu velice nepříjemnou věc. Rozmohl se nám tady takový nešvar. Děti velice často používají sprostá slovíčka. Zejména pak jedno slovo. Je to slovíčko:

DCC – Dynamic Currency Conversion – “transakce v měně bankovní karty“

Dobře, nebylo to slovíčko, o kterém mluvila soudružka učitelka v Pelíškách, ale o nic menší sprosťárna. Minimálně pokud nevíte, o co jde.

Na DCC v poslední době narazíte skoro kdekoli, kde se dá platit kartou – online, v restauraci, v hotelu, u pumpy, v McD nebo v bankomatu.

Pokud jakýkoli prodejce nabízí platbu kartou, tak musí umožnit platbu v místní měně za cenu prezentovanou v nabídce. Pokud jsou tam nějaké příplatky, tak na to musí upozornit předem. Dále vám může nabídnout platbu v jiné měně, typicky v měně vaší karty, pokud máte kartu vedenou v jiné měně, než v jaké provádíte danou platbu.

Tady vám musí ukázat směnný kurz, ale upřímně, kdo z vás ví, jaký je aktuální kurz a dokáže během dvou vteřin spočítat, jestli vás prodejce chce obrat nebo je lidumil, jak se tváří?

Já vám to ulehčím: Prakticky nikdy to není výhodné. Pro vás. Pro prodejce rozhodně ano.

Může se samozřejmě stát, že vaše banka nabízí tak hrůzný kurz, že se to opravdu vyplatí, nebo kurz vaší měny zrovna padá jako v Argentině, ale v obou případech bude rozumnější to řešit jinak. Tzn. buď změníte banku nebo pravděpodobně přestanete nakupovat, protože budete mít spoustu jiných problémů.

Tohle je příklad DCC z bankomatu v Malajsii – byla mi nabídnuta možnost si nechat výběr naúčtovat v librách (karta je vedena v librách). Na první pohled to možná vypadá výhodně, protože kurz je plus mínus podobný. Ale protože jsem to už jednou omylem použil a moje karta přepočítává platby v cizích měnách skoro středovým kurzem (tzn. prakticky bez poplatků), tak jsem zamítl.


Místo nabídnutých 167 liber jsem tedy zaplatil jen lehce přes 155. Pokud bych zvolil platbu v librách, tak by mě bankomat s mým laskavým svolením obral o 12 liber nebo 7,55 % navíc. A to je docela ranec.

Nicméně si dávejte pozor, co volíte – jakmile něco vyberete, tak není cesty zpět a občas není tak úplně jasné, co vlastně vybíráte. Mně se povedlo vybrat opačnou volbu, když jsem nedával moc pozor. Hledejte tedy “without conversion / bez směny” nebo “local currency / místní měna” (ono to s českou kartou občas bude mluvit česky).

V tomhle článku na Head for Points je (ne)pěkný příběh, že ani luxusní hotely se neštítí obírat zákazníky tímto způsobem. Ve zkratce: Platební terminál v hotelu byl přednastavený na platbu v měně karty, tzn. na automatické okrádání. Pokud si toho nevšimnete, tak máte smůlu. Je o tom spousta článků i v češtině, takže před dovolenou doporučuju alespoň zběžně nastudovat. A hlavně pamatovat!

neděle 6. března 2016

400000 mil

Loni z toho nakonec bylo lehce přes 119000 mil, takže překonání čtvrté stovky na sebe nedalo dlouho čekat.

Co na sebe nechalo dlouho čekat, je tenhle příspěvek, takže jsem v mezičase překonal krásných dvacet procent z poslední stovky do půlmelounu.

Na druhou stranu teď zrovna nemám jedinou rezervaci, takže to může chvíli trvat. Ale spíš ne.

sobota 12. prosince 2015

Nový mil-ník: sto tisíc za rok

Loni jsem udělal lehce přes 77000 mil, což byl dosavadní rekord. Letos jsem už překonal 100000 mil a to mám ještě deset letů před sebou.

Pokud si náhodou někdo myslí, že jsem si pořád lítal v businesse nebo něco podobného, tak bohužel… A pokud si někdo myslí, že to za mě platila firma, tak taky ne. Ale zase mi do sbírky přibyly exkluzivní záznamy typu Iran Air.

Teď teda doufám, že mě firma příští rok párkrát do světa pošle. To by snad mohla být trochu větší kultura cestování. Doufám.