středa 9. prosince 2009

Bude zima, bude mráz a Foukej, foukej větříčku

Když jsem se chystal na cestu do Tokia, tak mě trochu vyděsila předpoveď. Měla být docela zima :-)


A když na to tak koukám, tak před tajfunem mě to varovalo, ale jaksi jsem tomu nevěnoval pozornost.. Ale nic zajímavého se nedělo. Nejvíce to foukalo ve středu a nebylo to nic hrozného. Jen silný vítr, žadní poletující Japonci se nekonali. Takže to nakonec buď Tokio minulo nebo tajfun Melor prostě oslabil.



úterý 1. prosince 2009

London Calling

Pro nadpis jsem si vypůjčil název nejlepšího alba od The Clash. To jen tak na okraj. Jinak to samozřejmě bude o Londýně. Přesněji řečeno o mé cestě do Londýna.

Již někdy na začátku října jsme dostali pozvánku na konferenci konající se v Londýně. Koná se několikrát ročně, ale poněvadž tento rok jsme tam ještě nebyli, tak jsme neváhali a začali si vyřizovat vše potřebné. Poučeni minulým neúspěchem, při vytváření slušné rezervace, jsme tentokrát nic nepodcenili a již měsíc předem jsme měli potvrzenou rezervaci od British Airways (BA).

Poněvadž a protože máme nárok na business class, tak jsme si samozřejmě udělali rezervaci v této třídě. I s měsíčním předstihem to bylo celkem napínavé, protože jsem doslova urval poslední volné místo na zpátečním letu.

Asi týden před odletem jsem zjistil, že zpáteční let je již kompletně vyprodaný. To znamená, že je i velmi pravděpodobně překnihovaný. A to znamená, že máme problém. Běžný platící cestující BA má totiž přednost. Další den ráno to ale bylo volné a já měl na ten den nahlášenou dovolenou, takže mi to bylo víceméně jedno.

Ještě jsme měli jednu šanci, a to zkusit odbavení přes web den předem. Oba jsme měli klasickou papírovou letenku, takže nejdříve bylo nutné převystavit letenky na elektronické. To není problém a dělá se to poměrně běžně. Drobný problém nastal, když se zjistilo, že každý máme jinou cenu letenky. Špatná byla samozřejmě ta moje. Takže u mé letenky se ještě vystavil doklad na vrácení zbytečně vybrané taxy.

Asi za půl hodiny se vše vyřešilo, já měl doklad, oba elektronickou letenku, a tak jsme se vrhli na odbavení. To se nám samozřejmě nepovedlo, protože BA to mají chytře udělané a spekulanti mají smůlu. Druhý den na letišti se nám to opět nepovedlo a pán na check-inu nás také nepotěšil, protože nám oznámil, že se na zaplnění zpátečního letu vůbec nic nezměnilo.

Nevadí, to se nějak vyřeší. Dostali jsme palubní vstupenky, nálepku, že můžeme jít na rychloodbavení (Fast Track) a do salonku. Prošli jsme pasovou a bezpečnostní kontrolou a šli na snídani do salonku. Tady jsem si dal vodu a sušenku! (Ač tam mají pět druhů whisky a pivo, holt jsem slušný chlapec ;-))

Let PRG-LHR pak ubíhal poměrně bez problémů a navíc v byznyse jsme byli jenom čtyři, takže se o nás moc pěkně starali. Letěli jsme Airbusem A319, takže už mi do sbírky chybí pouze nejmenší A318. Ale tím nejspíše jen tak nepoletím, protože létá málokde.

...

V zimě bohužel nelétá večerní let ČSA, takže po 17:30 byla jediná šance, jak se dostat z Londýna do Prahy, náš let BA858 v 19:05. Ten plný. Do půl páté to jde ještě přes Paříž nebo Frankfurt, ale to by vyšlo cenově na stejno jako zaplatit hotel.

Přišli jsme na letiště o něco dříve a hned jsme se zkusili odbavit, třeba mají v Londýně hloupější terminály než v Praze. Nemají. Zeptali jsme se tedy paní z BA, jestli by se mohla podívat, jak to vypadá s naším odletem. Bledě. Z naší potvrzené rezervace se stala pouze stand-by a bylo to stále plné. Prý máme přijít v 18:15, kdy se zavírá check-in pro tento let.

Čekání na odlet jsem si původně chtěl zkrátit v restauraci Plane Food, jejímž provozovatelem není nikdy jiný než rebel Gordon Ramsay. Jaké bylo mé zklamání, když mi došlo, že restaurace je v prostoru pro odbavené cestující, asi nemusím vysvětlovat. Nadával jsem asi hodinu. V jediném okamžiku jsem přišel o zajištěnou cestu domů a o teoreticky největší gastronomický zážitek podzimu.

Šli jsme tedy do jediné restaurace, která byla ve veřejném prostoru. Tady jsem si jako útěchu chtěl koupit pivo Guinness, které jsem chtěl vyzkoušet už hodně dlouho. Ten ale akorát došel. Tak jsem objednal Carlsberg, kterýžto je ze zahraničních piv jediný pitelný až dobrý. Dva natočené Carlsbergy jsem záhy dostal se slovy, že Guinness bude za 10 minut. Pane bože. To mi to nemohl říct dřív?!

Carlbergy jsem vypili a šli znova prosit o místa na vysněné lince BA858. Neúspěšně. A dřív než v 18:15 to prý už ani nemusíme zkoušet. No nic, šli jsme zpět do jediné restaurace. Tentokrát už Guinness byl. Pil jsem ho tedy poprvé a nejspíše i naposledy, protože chutná asi jako kdybyste do sklenice dali několik lžic popela a zalili to pivem. Fuj.

V 18:15 jsem byli opět na check-inu. Prý možná bude místo. Protože jsme neměli žádná zavazadla, tak jsme mohli jít dále a doufat. Naštěstí jsme prošli bezpečnostní kontrolou (už z té minule kolegy vyhodili, protože přišli pozdě) a šli prosit do gate A12. Tady jsme se dozvěděli, že místa možná budou. Paní stále zuřivě telefonovala a něco ťukala do počítače. Ve chvíli, kdy se uzavřelo odbavení tohoto letu, nám oznámila, že poletíme. Já jsem dostal sedalo 1C a kolega jumpseat. Ano, to je to "sedadlo" pro letušky.

Nakonec to ale bylo skoro vyvážené. Já měl normální sedadlo a teplou večeří. Kolega měl "sedadlo" a k večeři dvě sušenky, ale obskakovaly ho dvě letušky :-)