neděle 28. října 2012

Jak jsem platil byt

Abyste si nemysleli, že je to zase tak jednoduché, tak přidávám veselou historku o tom, jak jsem podepisoval smlouvu a platil. Teď teprve začíná ten porod. Už vidíme hlavičku, ale to nic neznamená a ta hlavní sranda teprve přijde. Jak jsem psal minule, zní to poměrně jednoduše: ověřit si reference (zda člověk pracuje), podepsat smlouvu, zaplatit první nájem, deposit a zaplatit poplatek agentuře.

Start jsem měl poměrně dobrý – papír s potvrzením o zaměstnání jsem měl kvůli bance, tak jsem ho jen odevzdal a připsal email na šéfovou, ať si to ověří. Smlouva by měla být připravená k podpisu v úterý ráno, takže nakročeno bylo slušně.

Hned v pátek v poledne mi agent volal, že papír od zaměstnavatele se landlordovi líbí, ale že by chtěl smlouvu na 12 měsíců, místo původně plánovaných a standardních šesti. To se mi nelíbilo, protože byt zase tak krásný nebyl a bůh ví, co bude za půl roku, natož za rok. Odpoledne přišel email, že šest měsíců prostě ne.

Tak jsem jim napsal, že to je pro mě něco úplně nového a že mi to neřekli (přesněji řečeno mi řekli těch 6 měsíců), ale pokud zlevní, tak se o tom můžeme dál bavit. Landlord prý ale stále trval na svém znění smlouvy, což je 12 měsíců a možný break po uplynutí šesti měsíců. Ha, nová informace. Tak se ptám, proč mě, jakožto slušného pracujícího občana, tlačí do roční smlouvy a jaký je rozdíl mezi půlročním kontraktem a tím jejich brejkem.

Tím se ukázalo, že to je smlouva na rok, ale po 6 měsících je možné ukončit s dvouměsíční výpovědní lhůtou (standard je 1 měsíc). Což už nezní vůbec špatně, ale pořád je to něco nového, tak jsem chtěl alespoň symbolickou slevu z nájmu. Na to se samozřejme agent musí zeptat majitele, protože oni o ničem nerozhodují. Pro jistotu jsem rychle napsal, že to stejně podepíšu, ale že jim věřím a ať se snaží zlevnit. V této fázi už by zaváhání mohlo přijít draho.

V pondělí se agent ozval, že sleva nebude a že smlouva bude zítra, jak jsme se původně domluvili. V úterý ráno naběhnu do kanceláře, rychlopřečtu si deset stran textu, nenacházím žádnou záludnost a podepisuji. Načež zjišťuji, že oni to teď pošlou landlordovi k podpisu. Pošlou. Takže to bude až za pár dní. Což zatím nevadí, protože byt je stejně volný až v sobotu. Vysolím 240 liber poplatek a jdu do práce.

Ve středu odpoledne dostanu mailem scan, že landlord podepsal a poslal smlouvu k nim. Bohužel ne tu moji, ale čistou. Takže pořád nemám nic. Ve čtvrtek píšou, že smlouva dorazila k nim. Hurá. Obratem domlouvám schůzku na pátek ráno, kdy všechno podepíšu, zaplatím a dostanu klíče.

V pátek ráno se dostavím na obvyklé místo v obvyklou dobu a nikde nikdo. Asi nemají píchačky. Po půl hodině dorazí obvyklá osoba s tím, že sorry a že tam měl být někdo jiný, ale musel za zákazníkem. No nic, vrháme se opět na podpisy a předání klíčů. Teď už stačí jen zaplatit a je to. Skoro. Protože zjišťuji takovou drobnost, jako že platbu za elektřinu si musím někde obstarat sám.

Elektřina počká, teď se musí zaplatit. Jdu tedy do banky, že chci převést peníze ze svého účtu na agenturní. Tady bych jen podotknul, že dobrovolně bych to tímto buranským způsobem v dnešní době neudělal, ale tlačil mě čas a chtěl jsem mít potvrzení, že peníze převedli. Screenshot z on-line banking by se jim nemusel líbit.

V bance jsem zjistil, že převod stojí krásných třicet kaček. Ovšem místních. Ne že bych byl zrovna skrblík a to potvrzení z banky jsem opravdu chtěl, abych se nemusel dohadovat a vše už bylo vyřešené, ale tohle bylo trochu moc. Šel jsem tedy zpět do agentury, jestli nemají wifi, že to udělám on-line. Prý není problém, a tak jsem začal dolovat převod z internet banking, který jsem před tím pořádně neviděl, nicméně měl být plně funkční.

Po cca 10 minutách snažení jsem došel k závěru, že bez místního telefonního čísla ani nevytvořím příjemce. Asi nemá cenu dodávat, že číslo jsem v tu dobu neměl, protože jsem čekal, jak se vyvrbí služební telefon. Byl tedy nejvyšší čas na plán č. 3. A to převod většího než malého množství peněz ze spořícího účtu v ČR na běžný, následný výběr z bankomatu a vklad do banky. Proč bychom v dnešní době neudělali něco takového, že.

Převedl jsem tedy peníze, šel vybrat peníze (opět), zašel do banky a vložil požadovanou sumu na účet agentury. Následně jsem obdržel kýžené potvrzení o v kladu, které jsem vítězoslavně ukázal v agentuře a bylo hotovo. Porod to tedy byl nakonec poměrně hladký, ale když ta potvora leze ven, tak vám to tak rozhodně nepřipadá :-)

středa 24. října 2012

Jak jsem sháněl byt

Jak říkáme tady: Long story short – byl to porod, ale protože jsem měl štěstí jako sviňa, tak to nakonec bylo poměrně jednoduché. Minimálně v porovnání s tím, co se všechno mohlo stát a jak dlouho to mohlo trvat, to byla procházka růžovým sadem.

Původní plán byl, že budu bydlet blízko práce, tj. na vesnici. Ceny celkem přívětivé, poloha nebyla nejhorší a člověk ušetří za dopravu, když může do práce chodit pěšky. Tak to vypadalo z domova podle internetu. Realita byla trochu jiná.

Hned po příjezdu do hotelu (v pondělí) jsem se vrhnul na objevitelskou tůru. Za prvé jsem chtěl vědět, jak se druhý den dostanu do práce a za druhé jsem chtěl vidět svoje budoucí bydliště. S prací to bylo snadné, protože byla vidět z hotelu. Blbé bylo to, že jsem musel obejít půlku areálu, abych se dostal ke vchodu. Ovšem pět minut chůze navíc ještě nikoho nezabilo. Nejmenovaný voják z Maratonu by možná nesouhlasil, ale co se dá dělat.

To bychom měli cestu do práce. Když už jsem byl tak pěkně rozeběhnutý, tak jsem pokračoval dál směrem kde jsem tušil civilizaci. Domů tam bylo spoustu. Dokonce víc než spoustu. A asi proto, že jich tam bylo tolik, se tam už nevešlo nic jiného. Na rozloze o velikosti našeho sídliště bylo jedno miniTesco, jedna pumpa s M&S food, jedna indiánská večerka, asi tři zbytečné obchody (lékárna apod.), jedna restaurace u hotelu a celá jedna hospoda.

Nutno dodat, že lidi se v tomto ghettu netvářili úplně nejpřátelštěji a do práce to byla pěkná štreka. Tím by padnul původní plán a mohl jsem si užívat depresi. Kolegové se druhý taky smáli, když jsem jim říkal o svém původním plánu. Naprostá většina jich totiž dojíždí z civilizace. Bylo nutné přejít na plán B.

Tzn. najít si něco v blízkém okolí Picadilly line. Abych to ještě upřesnil: něco v blízkém okolí její první třetiny. V té druhé jsou nájmy vyšší než můj plat a v té třetí se mi zrovna bydlet nechtělo. Dojíždět do práce hodinu a půl není zrovna můj sen. A su rozmazlené, co si budeme povídat.

Po večerech jsem tedy vesele surfoval po internetu a sháněl ubytování. Nejdřív jsem si říkal, že si vezmu něco trochu většího a hezčího, ale když jsem zjistil, jaké jsou ceny a nabídka vs. poptávka, tak jsem od toho poměrně rychle upustil. Pak už jsem hledal víceméně cokoli, co je obyvatelné. Ovšem ty lepší kousky byly okamžitě pryč a ty horší kupodivu nikdo nechtěl.

Rozesílal jsem tedy dotazy, párkrát i zkoušel volat (neúspěšně), přijímal hovory od agentů (u poloviny jsem ani moc nepoznal, jestli vůbec mluví anglicky) a čekal. Ve středu a ve čtvrtek se ozvali ze dvou agentur, že by mi mohli ukázat byty. První jsem domluvil na pátek ráno a druhý předběžně na pátek odpoledne s tím, že se ještě ozvou. V práci mi vyšli vstříc a ještě mě popoháněli, ať na nic nečekám a sháním co to dá.

Mezitím jsem zjistil, že ten druhý byt nabízí i jiná agentura za nižší cenu. Navíc to nevypadalo úplně pěkně a místo také nebylo zrovna ideální. Tím zájem opadl. Návštěva prvního bytu na Google streetview dopadla dobře, tak jsem se těšil i na realitu. Nemálo mne potěšilo, že ve skutečnosti to bylo ke stanici metra ještě blíž, než jsem si myslel. Okolí fajn a byt byl v rámci možností a situace na trhu také dobrý.

Rovnou jsem tedy řekl, že to beru a co je potřeba udělat. V zásadě jen místní standard – ověřit si reference (zda člověk pracuje), podepsat smlouvu, zaplatit první nájem, deposit a zaplatit poplatek agentuře. Takže celkem jednoduché a na první dobrou. Odpoledne se ozvali ze druhé agentury, že prohlídka v pátek padá, ale šlo by to v sobotu. Tak jsem jim řekl, že už to nepotřebuji a že jim přeji hezký víkend.

neděle 21. října 2012

Jsem zpět!

Bystrý čtenář si jistě povšiml, že jsem poměrně dlouho nepřispíval. Hlavní důvody jsou dva. Lenost a absence internetového připojení. S tou leností se dá jakž takž bojovat, ale internet si sami nevykouzlíte. Tedy ne tady a už vůbec ne za rozumné peníze.

Od 28. srpna až do 13. října jsem žil ve světě, kde se nemůžete podívat on-line, kdy si jen vzpomenete. Hrozivá zkušenost. Ne že bych si nemohl zasurfovat v práci, ale trávit 3 hodiny denně na FB a hledáním koncertů nepůsobí na kolegy úplně povzbudivě.

Ovšem doba temna je za námi, a tak se můžete těšit na zbrusu nové příspěvky, které jsem napsal během mého odloučení od vnějšího světa. Oba dva budu publikovat brzy :))